Mám za sebou trochu podobně stresové období, asi nechci být úplně konkrétní, ale valí se to ze všech stran. Teď měním práci a nejstarší dítě čekají přijímačky. Když to šlo, tak jsem o prázdninách ve volných chvílích spala. Teď už volné chvíle nebudou, už dva týdny panikařím, nevím co dříve, děti se doma perou, hroutí, moje máma se taky hroutí, finančně to taky stojí na prd. Najela jsem na vytěsňující metodu, snažím se na nic nemyslet, nic neplánovat, žít doslova okamžikem. Samozřejmě mě to dožene (teď mě honí splatnost nějakého nedoplatku) ale co nadělám.