Terko,
mně přijde nešťastné to sestěhovávání a hraní si na "rodinu" - skutečně tvoje děti stojí o nového tatínka, který je bude vychovávat atd.? A stojí on o problémy s "cizími" puberťáky, které nezná od malička a nemá s nimi vztah? Nebo je to jen tvoje snaha o to mít "rodinu" stůj co stůj?
Finančně - čistě na čísla mi přijde placení sedmi tisíc z devatenácti jako poměrně velkorysé - je to víc, než čtvrtina... Takže si dokážu představit, že jemu to přijde v pořádku.
Mě přijde, že jste do toho šli s rozdílným očekáváním - on s představou, že to bude něco jako bydlení s kámošem, kdy každý zaplatí poměrnou částku - a ty s představou té "rodiny".

Prostě se míjíte v komunikaci a bylo by třeba o tom promluvit s ním. Zkus si měsíc zaznamenávat reálná čísla - to, co skutečně utratíš a zaplatíš - včetně toho, co odkládáš do fondu pro nezbytné opravy a nezbytná vydání - a nejspíš zjistíš, že tvých devatenáct tisíc měsíčně je značně podhodnocené. Dále si zkus psát, kolik času strávíš domácími pracemi - nakupování, praní, vaření, uklízení - kolik by to stálo měsíčně kdybys byla placená minimální hodinovou mzdu? Kdyby bydlel s kámošem, tak by tohle museli nějak řešit (úklid, praní) - tj. buď se podělit, nebo si za tyhle služby zaplatit. Opět se nabízí otázka, jak to máte skutečně - pokud on ti pomáhá nový nábytek stěhovat, smontovat, pokud se stará o auto, kterým pak všichni jedete na dovolenou atd. - tak může mít pocit, že "dělá dost".

S dovolenou - ona ta doprava je často velkou částí celkových nákladů - opět, on může mít pocit, že zaplatil dost (a pokud vás vezl svým autem, tak tam zase je amortizace, náklady a čas na údržby, registrace, technické atd. + jeho čas při řízení).
A hlavně - opět - tohle jste měli řešit předem - kdo co na dovolené zaplatí a jak se o to podělíte - a nebo prostě na společnou dovolenou nejet - mohla jsi jet sama s dětmi a pak vy sami dva.

Z mého okolí co mám rozvedené kamarádky, tak pokud se nesestěhovaly s novým chlapem dokud byly děti malé, tak teď čekají, až děti budou "dospělé" - minimálně v tom, že už mají svůj život (ať vysokoškolský nebo zaměstnání) - a nejsou závislé na mamince 24/7 - mají své kamarády, svůj program, svoje dovolené a prázdniny...

Nemyslím si, že tvůj přítel je nezbytně "vyžírka" - on si může velmi upřímně myslet, že dělá a platí dost - a že sám sebe NEVIDÍ jako součást tvé původní rodiny - to je role, v které ho chceš mít TY - a že on se neposunul z fáze "randění" do "žijeme společně"... ale o tom musíte mluvit a řešit to - jinak se ty budeš užírat (a on možná taky - soužití s cizími puberťáky fakt není žádný med) až ti bouchnou saze a skončí to nějakým dramatem... a třeba úplně zbytečně... třeba by vám to fungovalo kdybyste nadále žili každý po svém.... (mmch takový pár znám, už jsou důchodci, každý si žije ve svém bydlení, stýká se se svými dětmi a rodinou více méně odděleně - a tráví spolu víkendy (na střídačku v různých místech) a dovolené a občas si někam zajdou - a kupodivu fungují velmi dobře i co se týče podpory v nouzi - operace, stěhování, odvozy autem a tak - před třiceti lety mi přišlo absurdní, že to nějak neřeší - ale funguje jim to třicet let)