Mně když se jakožto dítěti nechtělo do školy, tak jsem řekla, že mi není dobře. Jenže bez teploty by mě naši doma nenechali. Takže jsem si teplotu někdy vyrobila - v čaji nebo naklepáním. Ale bylo to složité - čaj byl jednou moc horký a 42 mi nikdo neuvěřil.
Tak jsem to pak hrála přes bolení břicha.
Ale musím přiznat, že marodit, když člověku nic není je vlastně otrava. Navíc to simulování je taky otravné, člověk se musí furt hlídat.

Já jen na co je dobrý mít v domácnosti teploměr. Taky jsem se často měřila - přes prsa, boky, pas a stehno, svého času. Občas výšku. A pak se vážím. Dříve ob den, nyní každou sobotu.
Vlastně ráda měřím a přeměřuju. I pohledem.

Hlavně se tu kvůli měření teploměrem nehádejte a neurážejte. Kdyby dnes někdo definitivně odešel kvůli teploměru, to by byl vrchol.