Yuki, samozřejmě to všechno platí. Já se nesverovala se spoustou věcí. Ale taky jsem nevyvadela. Taky jsem si řešila milion věcí, stresů a bloků. Ale nějak jsem měla dojem, že musím sama.
Všechno tohle je pravda, co píšeš. Ale stále se vracíme k tomu, že v určitém bodě už neuděláme my rodiče nic. Protože nemáme jak. A možná je někdy dobrý, aby to věděl I ten skoro - úplně - plnoletý, že fakt NEVÍM! A nevím a tudíž neumím, protože dítě prostě nedá ani náznak. A pokud bude kopat dál, tak mu fakt neumím pomoc. Třeba něco dojde, nebo ne. Furt je to to samé.