Čumčo,
"Dítě předvídá, jak bude rodič reagovat na cokoli, co ze sebe "pustí" a předem se toho bojí - že rodičova opatření budou přímočará, nerespektující, emocionální, že prostě vznikne další tlak (tentokrát na "nápravu") a to ho děsí - takže nepustí ani chlup
To rodiče-pedagoga uráží/hluboce zraňuje. Říká si "moje dítě si neváží mé kvalifikace a já se přitom v těchto věcech tak skvěle orientuju"
"
... myslím, že to jsou tvé subjektivní úvahy, které se vzorcem vztahů a chování nemají až tak nic společného. Dítě nemusí vědět, co chce. Ale rodič mu může pomoc pouze tehdy, kdy aspoň matně tuší, odkud vítr vane.