tezko sepsat presne duvody, proc jsem se snazila mu pomoct...asi nejaka setrvacnost z moji rodiny, kde se kazdemu clenovi a zvlast detem mohutne pomahalo

a vlastne nam obema s jeho tatou pripadalo, ze na to intelektualne ma, jen je liny se prinutit....a ze staci jen malo, aby skolu dodelal....teda nakonec malo nestacilo, bylo potreba hodne, ale porad se ta meta priblizovala a byl by nesmysl ho nestrkat dal

no rada ho celkem mam, a kdyz ma prusvih, tak se o nej bojim a taham ho z nej...nase vztahy to nezhorsilo, on mne bere jako dalsiho rodice, ma vlastne ctyri rodice (jeste druheho manzela matky) a bere nas vsechny stejne...on je takovy flegmatik a bere veci tak, jak prichazeji