Salamajko,
bezlepkové pečivo nemůžu dodnes, přijde mi to hnus... občas si peču banánové muffiny - rozmixovat dva banány a čtyři vejce - a pak do toho dávám kokos, mandle, oříšky (hlavně kvůli tomu, aby to mělo trochu strukturu a nebyl to jen "knedlík"), cranberries (ale i kousky čokolády, prostě co mi pod ruku přijde), naleju do formiček a upeču... vydrží pár dní a je to moje nouzová snídaně - já totiž musím snídat sladké (ovoce) a když to nemám, tak je mi zle - takže ten muffin s banánem (a tou čokoládou, haha) je fajn - a vejce neuvěřitelně zasytí. A člověk to bafne do ruky a sní v podstatě za jakýchkoliv podmínek (v autě při ranním řízení a tak).
Cottage taky považuju za skvělý - dá se připravit na sladko nebo na slano a má poměrně slušný poměr bílkovin a sacharidů - a chutná mi víc než tvaroh.
Brazilský sýrový chleba je bezlepkový a chutný - ale já to teda jím jen čerstvě upečené, nevím jestli to vychladlé není moc gumové.
Dále jsem zjistila, že je mi lépe pokud jím dvakrát denně - ráno mám cottage s ovocem (ano, často jen mraženým) a oříšky a semínky (já teda kokos a mandle, případně chia seeds - jsem alergická na vlašáky a i poslední dobou mi přijde, že i pekany mi drhnou v hubě - a buráky a kešu se mi do toho nějak nehodí) a kafe s mlíkem (když mám moje kozí, tak má 7% tuku). A pak mám mezi třetí a pátou další velké jídlo... obvykle kvůli práci, když mám ranní tak přijdu domů kolem páté, když večerní, tak odcházím kolem třetí... když nejsem v práci, tak mám lehčí oběd (salát - ale obvykle s dressingem, vajíčkem, sýrem, šunkou nebo prostě něčím takovým) a normální večeři s rodinou - ale té si dávám málo - nebo si i nedám - už si rodina zvykla na to, že večer s nimi ráda posedím, ale prostě se nenacpu nebo si i dám něco malého nebo i něco úplně jiného, než mají oni.
Snahy se STOBem, kde doporučují čtyři až pět malých jídel denně mě zanechaly neustále hladovou a počítající minuty do dalšího jídla... jsem zjevně typ krokodýl, co se potřebuje pořádně najíst (ne přežrat, tím pořádně myslím to, že je to vydatné jídlo) a pak nepotřebuje jíst klidně po zbytek dne...
Na hubnutí mi ale diety samy o sobě nefungují, já jsem typ, co potřebuje malý dvůr a dlouhý bič... musím makat a hýbat se.
Další postřeh - nevím, kolik ti je - ale já jsem strašně přibrala kolem přechodu - sešlo se mi to teda s covidem (omezení pohybu, výletů, sportu atd.) - ale to jsem přibírala a vůbec jsem nevěděla jak a proč... začala jsem hubnout zase až teď - rozhodně kombinace práce (a potažmo omezeného přístupu k lednici
), ale myslím, že vyrovnání hormonů taky hodně pomohlo - protože teď zase hubnu a ani nevím jak...
Myslím, že nejdůležitější je, uvědomit si, kdo jsi a jak tvoje tělo funguje - a přizpůsobit se tomu - připravovat si jídla, která ti chutnají a ta trochu upravit (já jsem od jogurtu s jahodovými kellogsy přešla na ovoce s cottagem a oříšky) a upravit i jídelníček podle toho, na co má tělo chuť - podle toho, kolik námahy vydáváš - ale i podle ročních období - v zimě má člověk chuť na vydatnější jídla, v létě to obvykle zvládne s různými zeleninami a ovocem... ale chce se to fakt naučit poslouchat a respektovat sama sebe... (já jsem ze STOBu šílela, protože mě furt prudili, že mám moc tuků - ale já to prostě potřebuju, rýžový chlebíček mi fakt nestačí - ale jejich tabulky mi pomohly k tomu, abych si vyzkoušela, že mi vyhovuje mít méně sacharidů a víc tuků než oni doporučují - rýžový chlebíček jsou pořád sacharidy a žádné tuky - my, krokodýlové, potřebujeme tuky a bílkoviny, které "vydrží dlouho" víc než rychlé sacharidy).