Ještě bych ráda v tomto tématu plném užitečných názorů, rad a tipů dodala jednu věc. Ano je třeba občas své blízké podpořit , podat pomocnou ruku, společně najít nějakou cestu a nějaké řešení. Některé situace v některém okamžiku člověk třeba není schopen zvládnout sám.
Ale stejně vždy všechno záleží na každém samojediném. Blízký člověk nebo odborník může poskytnout pomoc či podporu, ale vždy je vše na konkrétním člověku.
A mně čím dál víc lezou na nervy lidi se kterými se setkávám v soukromém , školním i pracovním životě. Ti, kteří pořád čekají, že je někdo bude vodit za ručičku a jako životní strategii mají bezradnost, flákárnu, věčnou dětskost, vykulené oči a mrkání řasami
s tím, že se vždycky najde nějakej hodnej a vstřícnej pitomec, kterej je za tu ručičku zase chvilku povede.