"Období na SŠ bylo nejkrásnějším obdobím mého života."

To je hezké a zajímavé vnímání. Pro mě teda všechny školy byly neskutečný opruz a ještě neskutečnější nesvoboda. Školy to byly různé, různí lidé - spolužáci i učitelé, různé přístupy, různé obory, ale vždycky opruz. Kamarádky taky byly, samozřejmě, ale ty ten opruz nemohly vyvážit. Učení mučení, zkoušení, prezentace před třídou, kolektivy, vím, že nic nevím, panika, že něco neumím něčemu nerozumím, nejistota, zda to zvládnu, na nic nezapomenout, všechno pochopit, naučit se, prodat.... Vždycky, když jsem nějakou školu úspěšně ukončila, měla jsem největší chuť zařvat FREEEDOM (Jako Statečné srdce W.Wallace).
To samé doma. Taky nic moc svoboda, i když jsem svobody měla, až z toho některé tady (třeba Blanku) chytá psotník.
Takže největší svoboda je mít vlastní domácnost, tolerantního a inteligentního partnera, mít svobodu i v zaměstnání (nejlépe ve státním), tolerantního a inteligentního šéfa...
No a na ten důchod se taky těším, ještě jak to tady Husa popisuje....To bude teprve freedom Tak hlavně zdraví ( to přeju sobě i vám)