Pitunie, hlavně klid. Ač to je náročné, a absolutně rozumím tomu, jak se cítíš, jde fakt jen o školu. Máš dítě, které je jinak zdravé, fungující, a asi i přiměřeně samostatné. A ano, pokud jí je 18, bylo by třeba jí vysvětlit to, že je to opravdu na ní. Se vším všudy. A že skončit teď = hledat v práci jako člověk se ZŠ vzděláváním. A že ji čeká cesta na úřad práce, hledání zaměstnání a přispívání na provoz domácnosti, kterou sdílí.
V klidu, opravdu v klidu, bych jí předestřela, jaké má možnosti dál. A chtěla bych vědět, jak si to ona jako PLNOLETÁ a SAMOSTATNÁ, představuje dál. Zvážila bych, co mohu jako rodič (a chci) udělat dál. Mohu pomoci najít učiliště. Mohu pomoci sehnat doučování (a mohu ho zaplatit????).
Hlavně si uvědom ale ty sama, že v tuto chvíli už máme malé páky a že fakt nejde o život. Jen je teď mnoho věcí opravdu už na ní. Jen by si měla velmi rychle uvědomit, že pokud chce využívat svobody plnoletosti, znamená to taky tu zodpovědnost. To jim totiž, miláčkům, nedochází. Jsou to totiž ještě někdy celkem jelita.