Despi, a ty chodíš pořád se stejnou partičkou na volejbal (nebo jiný sport) a pokaždé emočně prožíváš, jestli zrovna dneska ta "tvoje půlka" vyhrála nebo prohrála, případně jestli ty jsi dala 5 es v setu nebo zkazila 5 podání? A když tvůj tým prohraje nebo ti to nešlo, tak potom špatně spíš nebo v případě výhry/dobrého výkonu jsi v euforii do půlnoci? Nebo ti jde o to tleskání a objímání se spoluhráči? A rveš si vlasy, když něco zkazíš? A pořád to máš stejně celý život?
A pokud jde o nějakou amatérskou partičku a ten "tvůj případ" je třeba hodně dobrý - lepší než ostatní (např. dříve dělal ten spor na vysoké úrovni nebo je talentovaný apod.), není možné, že je mu to i trapné to nějak výrazně prožívat, když se mu daří - považuje to v podstatě za samozřejmé a nechce nikoho srážet? Možností je mnoho, ale pořád se všechno stáčí k tomu, že lidé jsou holt různí ...