"Řekla bych, že problémy byly vždycky, ale dneska se se vším běhá k psychologovi."
Já si říkám, proč ne ? Ať lidé dostanou pomoc se svými problémy. To ,že dřív se na to peklo, z důvodů neznalosti nebo malé kapacity zdravotnictví, to není přece důvod.
Já měla problémy od dětství, nikdy žádná pomoc, zvracela jsem v první třídě skoro každý den , vidno z notýsku " Rigelka zvracela, posílám ji domů převléct ". Celou základní, střední školu jsem prošla s velkými psychickými problémy ( a samými jedničkami
) , vejšku jsem studovala déle než moje spolužačky, využila jsem možnost odložit, ulevit si. Předměty jsem volila lehčí , škoda. Mám schopnost nastudovat. Taky jsem kariérně úplně jinde než mí tehdejší spolužáci. Ale ten boj mě stál tolik energie, kolik si ony úspěšnější ani neumí představit. Samozřejmě i v práci je to náročné.
Jo, "dřív se tak k doktorovi neběhalo ". Můj děda umřel po válce na rozedmu plic když jeho dětem bylo jeden a tři roky. Můj praděda se podle mamky dusil poslední roky života, ale "tehdy se to tak nebralo, u starých lidí ". Kolika lidem se asi "dřív " dělala operace šedého zákalu v starším věku, nebo výměna kloubu ?Kolik trpělo při dušnosti . Dřív to prostě nějak přežili dokud neumřeli. Je to důvodem pro to, aby se dnes zahlíželo na lidi s dušností,se zákalem, se špatnými klouby, s psychickými problémy ?
K čemu je nám pak ten pokrok ?
já sama mám od dětství neléčené astma, roky říkal obvoďák, že mám jen špatnou techniku dechu (asi jsem jako kojenec chyběla v nějakém kurzu dýchání ), a až sama jsem po letech přidušování navštívila alergologii, a hleďme, existují prostředky jak v noci místo dušení spát,i když část škod už je nevratná.
Zrovna tak asi jsou způsoby, jak ulehčit dětem, které mají psychické problémy. Mohla bych říct "vydržela jsem to já, vydrží i ony " ale proč , k čemu to bude dobré ?