babi, já vlastně paradoxně umím pít dobře, nejspíš po tátovi jsem zdědila kladný vztah k alkoholu, co se spalování a snášení týče... dokážu toho vypít hodně, aniž by to na mně bylo znát, odbourávám ho taky dobře, přesně vím, kdy přestat, aby mi nic nebylo... jenže zároveň mám v hlavě červíčka, co mi připomíná, že si někde v genech nesu předpoklady k závislostem... a tu potřebu sebekontroly - resp. hrůzu z vlastní bezmoci...
narážím na to i při braní léků, dokonce i u anestezie... je to hnus...
takže kdybych si dala panáka na zklidnění, nejspíš roztočím vír myšlenek a skončím v depresi... když jsem v pohodě, piju bez problémů