Sedmi, vždyť to píšu.
Doporučuji smířit se s tím, co a jak dělají rodiče i bratr a nic neočekávat, ani bratrovo polepšení, ani rodičovské prozření, ani dědictví.
Soustředit se na svou rodinu, děti nikam nenutit jezdit, rodičům navrhnout setkání mimo dům.
Já neříkám, že je to snadné.
Ale nic jiného stejně nebude fungovat.
Není důvod, aby se kvůli nějakému budoucímu dědictví dcera vyšťavila řešením něčeho, co kromě ní nikdo řešit nechce.
Až nastane nejhorší situace, že budou devadesátiletí rodiče nemohoucí a dům v exekuci nebo zastavený, pak jim může platit pečovatelák. Třeba. V tom věku už stejně nebudou vědět, co a proč se děje.
Omlouvám se za skepsi, ale mám s tím osobní zkušenosti a většinou nic nepomůže a ten, kdo chce řešit, je jen za toho zlého.