Kuchyně, obývák, koupelny a chodby jsou ok. To bych tady už asi vůbec nezvládla existovat, kdyby ne.. Šatna v ložnici by probírku potřebovala, ale není to akutní. Příšerná je společná pracovna a pak to pokračuje dál garáží, stodolou, zahradou.. Víceméně mužův rajón. Troufám si tvrdit, že tak 5% jsou moje věci, dalších 10% věci dětí, nebo spíš po dětech. Ostatní jsou poklady MM. Dvorek se dá, tam skoro nic není, nosím to z něj pryč, ptž na něj vidíme z oken a mě pohled na chaos začíná snad už i fyzicky bolet.. Stodolou jen rychle procházím a hrůza je, když tam potřebuju něco najít. Zahrada tak napůl, okolo stodoly chaos a binec, dál už pak dobrý. Uznávám, že jsou tam i potřebné věci, manžel je šikovný a umí opravit skoro všechno, ale fakt myslím, že tolik věcí nepotřebujeme.
Problém je, že MM vyhazuje opravdu nerad a za zády mu to vyhazovat nechci. Chtěla bych, aby prozřel
V okolí mají všichni všechno, nikdo nestrádá, nemám kam to předat. Myslím, že kdybych zvládla věci po dětech prodat, bylo by na hezkou dovolenou, ale nevím, jestli tomu mám věnovat ten čas