Jako jiné psychické obtíže. Psychoterapií. Jde o problém přijetí vlastního těla, existuje více typů. Jsou lidé, co chtějí amputovat končetinu, že jim připadá navíc, lidé co podstupují množství plastických operací a stejně nejsou spokojeni, lidé, co se vyhladoví k smrti, protože se vidí navzdory realitě tlustí.
To, co se děje u mladých v součastnosti je ale něco jiného. Obrovský nárůst puberťáků, kteří nevědí, kdo jsou. Před 20 lety byla vlna anorexie, před 15 emo a sebepoškozování. U části dětí šlo o skutečné hluboké příčiny v psychice, u části nápodoba vrstevníků.
A nejhorší je, jak už to zasahuje (zatím ne u nás) předškoláky. Mají si vybrat kde na spektru se nachází (program vytvořený neziskovkou Stonewall v Británii pro školky). Když si kluk hraje s panenkami, tak to znamená, že je vlastně holka ve špatném těle. Když holčička nechce šatičky, ale hrát fotbal, tak je vlastně kluk. Přijde mi paradoxní, kam to došlo. Od snahy o zrušení přísně genderových rolí (holka si hraje s panenkami, kluk s autíčky) jsme se kruhem vrátili k tomu samému. Místo svobody výběru, budeme posuzovat, kdo patří do jaké škatulky. Podle toho, s čím si hraje, co oblibuje určíme genderovou roli a podle té budeme operovat pohlaví.
A v pubertě, koho přitahuje stejné pohlaví, není už gay/lesba, je hetero, jen ve špatném těle, tedy trans. Šup pro hormony a na operaci. Velmi smutné jsou příběhy lidí, kteří nyní začínají zjišťovat, že byli utvrzováni v omylu a neřešili příčiny svých problémů, ale nastoupili rychlou cestu tranzice bez psychoterapie.