Mateřské chyby, které nás zpětně mrzí, dělá každý.
Problém je, že nikdy nedovedeš odhadnout, co si to dítě bude pamatovat "až do smrti".
Naštěstí, většina dětí chápe, že to "nebylo schválně" a nijak strašně to rodičům nevyčítá...

Třeba já jsem jako dítě jednou uvažovala, že uteču z domu, protože nám byl malován dětský pokojíček a mě se to strašně nelíbilo. Pamatuju si dodnes, jak jsem šla ráno do školy a umiňovala si, že až se vrátím a když to bude furt stejně "ošklivé", tak se sbalím a odejdu.
(Poučení z toho mám, že když malujeme dětský pokoj, řádně to je s dítětem vykomunikované a barvu si vybírá dítě atd. - i když je mi jasné, že moc dětí, které by prchaly z domova kvůli výmalbě dětského pokoje asi není).

Takže mě mrzí x věcí, co jsem jako matka blbě udělala, ale je otázka, jestli vůbec některou z nich si dítě bude pamatovat a jestli mi nebude "vyčítat" něco úplně jiného...

Jinak asi nic - taky mám paměť, jak tu holky píšou, nastavenou do pozitivna. Samozřejmě jsem prožila v životě spoustu nepříjemností, občas mi je něco připomene, ale není z toho nic, co by mě "budilo ze spaní". To je přece normální. Každá chyba člověka posune - naučí se dávat si na něco pozor, příště to udělat jinak-líp ... Není přece možné, aby člověk prožil život bez chyb, omylů, průserů... ale pokud to není fatální chyba, tak je to normální a nemá žádný smysl se tím nějak trápit.