Přidat odpověď
No já jsem hodně poznamenána tím, že ráda objevuju a poznávám, že ráda jím a že jsem vyrůstala v komunismu, kdy bylo máloco. Takže po revoluci jsem byla "naklepaná", že konečně ochutnám spoustu báječných, neznámých věcí a to mě drží dodnes.
Pro mladší lidi je spousta potravin a surovin běžných, pro mě jsou pořád tak trochu zázrak.
Taky mám štěstí, že můj muž je na tom podobně a strašně rádi spolu objevujeme, ochutnáváme a jíme - všechno. K tomu ráda vařím, k tomu máme dostupných hodně dobrých věcí. Takže se neřídím ani tak trendy, ale tím co si mohu dopřát a co mi chutná. Což je zatím mnoho a mnoho věcí.
Moc mě tedy neoslovila asijská a arabská kuchyně - připadá mi strašně převoněná, překořeněná a přesurovinovaná. Jsem taková středoevropsky jednodušší.
Nedávno jsme si v restauraci dali šneky a bílé víno na předkrm a pak smažák, hranolky, tatarku a kofolu jako hlavní chod.
Zítra si dáme na předkrm dršťky a kapří hranolky, pak krém z lišek(hub) a ragů z brzlíku, hlavní chod daňka a hovězí steak.
O víkendu špenátovou polévku ze špenátu ze zahrádky, svíčkovou ze zajíce s knedlíkem, večer sýry a víno (kozí jistě nebude chybět), v neděli kapra zapečeného s rajčaty, koprem, smetanou a sýrem + brambory - to miluju. V mrazáku máme například kozu, divokou kachnu, zajíce, divoké prase, kuře z farmy, šproty, hovězí líčka, mušle atd. Mám ráda ústřice, hmyz mě moc neoslovil, ale dá se, mořské plody a ryby miluju, exotické ovoce také.
Mám ráda jednoduchost, rustikálnost, kvalitní suroviny, jejich chuťovou podstatu. Ráda si s jídlem hraju a pohrávám, ale vařím poměrně jednoduše. Na českou klasiku bych nešla do restaurace, tu si uvařím doma. Ale viděla jsem i jak se dá vařit inovativně a zajímavě.
Myslím, že se řídím módním trendem jíst všechno a preferovat starou poctivou klasiku z kvalitních surovin.
Předchozí