Já jsem podobnou situaci zažila. Ale obráceně, v 15 letech. Byl jsem šíleně zamilovaná, nebyla jsem schopná dělat nic jinýho, než myslet na NĚJ
![:-)](/g/s/0.gif)
Každý pátek odpoledne jsem sledovala příjezdy vlaků, jestli PŘIJEL.Někdy přijel a někdy nepřijel.
Dopadlo to špatně. Teda vlastně dneska vím,že dobře
![~:-D](/g/s/1.gif)
Ale tenkrát pro mě život skončil, chtěla jsem skočit z mostu.
A kdyby se mi do toho chtěli plést rodiče, případně kdyby mě jen víc pozorovali a "chtěli mi pomoct", zuřila bych.
Snažila bych se pak,aby nevěděli vůbec nic.