Já jsem jednou byla za učitelem na rodičáku, abych se pozeptala na dceru, která mu nějak ležela v žaludku. Měla ho na dějepis a zeměpis a každý týden alespoň do jednoho z těchto přednětů dělala za trest projekt. Načež mi bylo oznámeno velmi podrážděným tónem, že dcera je hrozná, pořád se baví (seděla sama v první lavici před katedrou), směje se, má samé jedničky a pořád se hlásí. Všechno stejným tónem. Sprdunk za samé jedničky a hlásení se mi vyrazil dech, měla jsem co dělat, abych se mu nerozřehtala do obličeje. Vydržela jsem až za roh. Před třídou čekala dcera, kterou jsem vyděsila, protože jsem se ze třídy vyřítila a klusala se zkříženýma nohama a zatajeným dechem na záchod.
Stížnosti ustaly, když jsem zcela vážně řekla, že jestli tam opravdu tak zlobí, přesunu ji na místní ZŠ. Pak už se jim jevila normální.