Tohle emocionální přejídání naštěstí neznám. Ale nedokážu jíst, když nemám hlad. Takže před snídaní, obědem i večeří musím mít hlad, abych se najedla. Svačiny nejím, dám si jen černé kafe. A musím se najíst dosyta. Kamarádka (velmi štíhlá až hubená) ji k večeři jen kelímek bílého jogurtu. To bych nemohla, nestačilo by mi to. A taky nechápu, že se někdo zapomene najíst. Já když mám hlad, tak nemůžu myslet na nic jiného, než na jídlo. Zato když se najím, tak na jídlo okamžitě zapomenu. Mám jinou kamarádku (tlustou) a ta má pořád na něco chuť a pořád něco zobe, tu ovoce, tu kousek sýra, tu zmrzlinu, prostě jak nic nežmoulá, tak je nervózní. V podstatě nemá vůbec pocit hladu, protože pořád jí, má jen chutě. Já když nemám hlad, nemám ani chuť, kromě na čokoládu, což v 99% potlačím.