Podle mě taky záleží na množství. Člověk si může dát nějaký hnus, ale musí si nastavit v hlavě, že mu toho stačí málo. To je základ pro hubnutí a ze začátku to bolí. Lidi jí spoustu úplně zbytečných věcí a jedí je ve velkém množství. Přitom se lze naučit jíst jich jen trošku a za "odměnu".
V jídle si nastavit řád a pravidla, aby tělo vědělo, co kdy dostane. Nejíst na noc a v noci. Pokud přijdou nezvladatelné chutě - dát si "odměny" jen trošku, po malých kouscích. Prostě jíst a nežrat. Jíst pravidelně. Občas se odměnit a dát si něco mimo. Ale jen občas. Nesežrat celou čokoládu, celé brambůrky, celé oříšky. Chvíli to trvá a bolí to, ale jak se přeperete a vytvoříte si návyky, předělá se to v hlavě, v těle, ve vůli a máte vystaráno na celý život.
A taky se přirozeně hýbat, chodit, chodit do schodů, omezit výtahy, auta, nástroje, přístroje.

Lidé jsou hysteričtí jen z toho, že by měli zažít pocit hladu. I na ten se lze naučit a zvyknout si. Není třeba žít v neustálém komfortu.
Přijde mi, jako by v naší době a společnosti lidi ztratili a křečovitě znovuobjevovali přirozenost.