Přidat odpověď
- Večeře jím teplé i studené, ale snažím se jíst nejpozději do 18 hodin a večeřet střídmě. Držím se starého známého: snídej sám (tedy hodně a pestře), obědvej s přítelem (tedy méně a pestře) a večeři dej nepříteli (což nedělám, neb žádného nemám, ale dám si jen trochu, úměrně k tomu, co jsem jedla přes den). Zhubnout se mi kdysi (po porodu) povedlo odbouráním večeří a snížením porcí.
- Tuky jím všechny, mám ráda tučné věci a jím jenom tučné, netučné nejím. Tuky jsou potřebné a zdraví prospěšné. Ale zase - už dovedu odhadnout množství a tukama se nepřecpávám.
- Svačina do školy, klidně může být pečivo, ale zase v množství úměrnému ostatnímu jídlu.
- Průmyslově zpracované potraviny - to vlastně ani nevím přesně co je a hlavně moc nevidím důvod proč je jíst. Všechny ty různé sladkosti a pochutiny jsou poměrně hnusné, přechucené a ke stravování naprosto zbytečné. Měly by sloužit jen jako odměna, pamlsek a ne jako každodenní stravovací rutina.
Stravovací vychytávka pro štíhlou linii je u každého především v hlavě. Chce to si poznat co mi vyhovuje, kolik jídla v jaké skladbě i době potřebuju, co už je navíc, a z toho vycházet. Stravovací návyky je taková trochu škola, samovzdělávání a nejsou bez boje, vůle a trochu toho trápeníčka. Většinou je to ale prosté - jíst všechno, pestře, v množství úměrnému životnímu stylu, vyhýbat se pochutinám - střídmě se jimi odměňovat. Prostě zatnout, nehledat výmluvy a omluvy (před druhými ani před sebou). A nežrat, ale jíst. To se týká jak množství, tak skladby. Samo to fakt nejde a je to na každém.
Předchozí