.... Vzpomínkový optimismus...
Tak ten fakt nemám, s miminama to bylo strašný
, s puberťákama super, buď mám mimořádně hodně děti nebo jsem jim trapná nepřipadala, dokonce, když jsem měla pocit ztrapnění, tak mě utěšovaly
, syn si mě ve 12 letech vybral, abych zpívala na jeho klavírní přehrávce, dcera se mnou ve 13 letech chodila tancovat, i když je 100x lepší, jo koukám, že jsou mimořádně hodní