Předpokládám, že v určitém věku dětí jsme my rodiče byli trapní a předpotopní skrz naskrz, konkrétní situace jsem ani neměla ambicí evidovat.
Ale s odstupem musím říct, že jsme měli zlaté puberťáky, nikdy se k nám nezkoušeli chovat vyloženě klackovitě. (Domýšlivě si namlouvám, že i zásluhou našeho přístupu k nim
)
Za finální úspěch zvládnutého dospívání považuji, že na maturitním plese se k nám otevřeně hlásili, tančili s námi a dokonce nás zvali i na afterparty (což jsme nevyužili). Období stařecké trapnosti jsme tedy snad měli už za sebou