Ke mně tenhle přístup děti patrně nikdy nezaujaly, nebo to dovedně skrývaly. Přesto se zdají docela dospělé (jak tu někdo psal, že je to nutná fáze...).

To, že něco zvládám hůře, než ony, není důvod k "jsi trapná". Trénovali jsme to dost od mala tím, že jsem se začala později než ony věnovat jejich sportu, a už nikdy jsem je nedohnala No a normálně mi radily, pomáhaly, podporovaly... Musela jsem se tedy při doprovodu na závody vystříhat rad jim, protože to by asi fakt bylo trapný (přesto, že některé chyby jsem viděla i jako "slabší").

Musím se pochlubit (je-li to tedy lehké téma), že naopak slyším občas hlášku "hustý", ale tedy to spíš děti zprostředkují reakci jejich kamarádů na mě. My se obecně v rodině moc vzájemně nehodnotíme. Vlastně mě to pomalu učí až dospělé děti - jednoznačně je pochválit, případně i sebe tedy.