Mám otce, v leccems podobného tomu zakladatelčinu. Nic doma nedělal (ted sám v bytě fakt hnije). Jako dospívající bych uvítala kdyby se moje máme rozvedla. Ale kdyby mě nechala se sourozenci s ním v bytě brala bych to jako děsné sobectví od ní. Já jsem s otcem nechtěla zůstat v nejmenším, čekalo by mne jen uklízení jeho bordelu a nic pěkného. Nekomunikoval, nestaratl se o naše potřeby (vyjma jednoho dítěte, syna, kterého protěžoval), jel si jen své. Já uklízela, sourozenci nic a on se tomu i smál.
Takže jsem musela nasdílet zkušenost k přístupu, že děti jsou velké a postarají se a mohou s ním zůstat... proč odcházíš ty proto s ním děti nemusí chtít zůstat a mohou trpět. Ale možná k nim má trochu jiný přístup a děti to cítí jinak, ale zjisti si to.
Takže za mne, ptej se dětí, co chtějí, jak se s ním cítí, s kým chtějí být (a proč asi), třeba se dozvíš že mnohem radši chtějí z baráku a být s tebou v 2plus1 než s ním v baráku na střídavce (a stejně si myslím, že toto je nereálné, jak tu někdo psal, přijela bys po týdnu do neuklizeného, vybraného bytu, věčné dohady o opravy atd.).