Žženo, pro mě je vnučka čistá radost, ale pravda je, že čas s ní není již tím pádem "můj volný". Prostě není. Nemůžu si jít běhat po horách nebo tak něco.

A ne každý je s dětmi rád z podstaty. Moji rodiče třeba vnoučata milují, ale stačila jim tak na ty cesty na kroužky - pohovořili, potěšili se tím, jak jsou vnoučata šikovná, a po (půl)hodině předali. Déle či přes noc hlídali v akutních případech, rozhodně ne jako plánovanou dovolenou. Mám to trochu jinak, vnučku si užívám, ale hádám je to i tím, že je to boží dítě.