" kdyby někdo okradl tvé dítě, přišlo by ti normální říct, že jako rodič bys v tu chvíli přemýšlela především o tom, co jsi ve výchově zanedbala?"

Rose, ale okradení je přece něco jiného. Jednak tam jde "jen" o peníze a ne o život, takže pokud děcku někdo ukradne nějakou běžnou věc (mobil třeba), tak bude rodič možná nas.anej, ale nejspíš nad tím nebude dlouze špekulovat. A druhak na okradení není nutná vůbec žádná spolupráce oběti, takže je to úplně jiná situace než nechat se navést k sebevraždě.

Nicméně určitě i u okradení je možné, že oběť sama šla pachateli vstříc (například svou naivitou nebo nedostatkem prevence) a pak si rodič třeba i vyčte, že něco udělal při blbě a potomka se nedostatečně pokoušel připravit na nástrahy okolí. Proč ne? Každý jsme jiný a každý ví sám, kde co ve výchově zanedbal, ale v rozhodnou chvíli to netušil. A možná každý rodič nějakou takovou oblast má.