“ každá máma, jejíž dítě přijde do průseru, se v první řadě ptá sama sebe, co mohla udělat lépe. Ne, co podělalo to dítě!”

Prave, ze KAZDA ne. Rodice se od sebe az neuveritelne lisi - a je az nepochopitelne mnozstvi tech, ktere odpovednost za chovani ditete s radosti svedou na vsechny okolo. Vlastne je to docela pochopitelna racionalizace - kdo by si chtel priznat, ze vychoval nasilnika ci vraha, kdyz je mnohem prijatelnejsi svest to na spolecnost, ucitele, spoluzaky, nedostatek penez…