Řeknu ti, jak by ses cítila. Když by tvá dcera byla v takovém vlivu, cítila bys bezmoc a zoufalství. Věděla bys, protože bys to zažívala, že čím víc budeš dělat kroků proti hňupovi, tím víc se k němu dcera přimyká a tobě vzdaluje. Přestala by ses do toho plést. Trápila by ses neskutečně. Pokud jsi věřící, modlila by ses, pokud ne, možná by ses obrátila na víru a modlila se.
Až by to skončilo, ale opravdu skončilo, mohla bys dceru povzbuzovat. Ale pokud není "porouchaná" nějakými předchozími traumaty, "jen" se zapletla s psychopatem, ani by to moc nepotřebovala. Sama by nechápala, jak do toho mohla spadnout a proč to trpěla. A dávala by si napříště majzla.
Momentálně to mám takříkajíc "z první řady". Holka chodí na terapie, aby naopak nebyla zbytečně nedůvěřivá. Je to úplně jiný člověk než ta zombie, co byla minulé 3 roky. První rok si ji blbec připravoval. Celou rodinu to málem rozložilo.