Marťasino, ony to nebyly jen oříšky na vánoce, ono to bylo tisíce různých každodenních drobností, které nebyly k sehnání nebo jich bylo prostě málo, nebyly k dosažení pro každého. A spousta lidí si z toho dělalo kšeft. Speciálně doktoři nebo úředníci na národních výborech. Nevím, jestli byly běžně pro každého léky na utišení bolesti u rakoviny, babička umírala v r. 1967 a doktor naznačil, že ji něco dá na bolest, ale ... Tak holt dostal obálku.
Nebylo to tak, že by naši upláceli dnes a denně, bez spousty věcí jsme se museli obejít nebo je složitě shánět, ale párkrát se to prostě bez úplatku neobešlo. Tu televizi si vzpomínám speciálně. A ne, nebylo to pro nás jak houska na krámě, naopak to bylo vždy chápáno jako velmi problematické, takže si na to vzpomínám jako na výjimečné a výjimečně nepříjemné a trapné záležitosti.