Přirozeně jsem pro nějaké rozumné a příjemné střídání obojího, aktivity i odpočinku. Bohužel to funguje jen při nemoci nebo o dovolené.
Za běžného provozu jsem poněkud více nucená, než je mi milé, se honit. Těch věcí, co potřebuju stihnout, je hodně, když je nestíhám dělat, stresuje mě to víc než fakt, že se honím.
Ale taky mi to úplně nevyhovuje a těším se na důchod, až nebudu muset chodit do práce a budu moct dělat, co chci a budu na to mít čas.