Dobrý den, ráda bych se zeptala maminek dětí (puberťáků) s psychickými potížemi,jak se k nim chováte,přistupujete.Bohužel jsme v říjnu zjistili,že se dcera (13) sebepoškozuje (nízké sebevědomí,problémy s učením,připadá si jiná).Zatím jsme na začátku řešení.Čekali jsme do prosince,než do školy nastoupila školní psycholožka.K té nyní dochází,ale dcera se lépe necítí.Na květen jsme objednaný k psychiatričce.Dle psycholožky z PPP má i úzkosti,deprese.Dcera bohužel není moc svěřovací (když má tedy slabou chvilku,tak mi toho řekne dost) a já pořád tápu,jak se k ní mám chovat,když vidím,že tředa nemá uplně nejlepší náladu.Porád mám snahu za ní chodit,a zjišťovat,co jí trápí,ale přitom vím,že nedělám dobře a že jí tím otravuju.Nebo naopak kolem ní chodím jak po minovém poli,bojím se jí cokoliv vytknout,říct,abych jí nějak neublížila.Sama jsem ze sebe už zoufalá a asi budu taky za chvíli potřebovat pomoc.Co jsem mohla doma změnit jsem změnila (tlak kvůli škole - problémy už od 1.třídy),na změně přístupu ve škole se pomalu pracuje,ale tam je to samozřejmě o vyučujícich.Udělala bych první poslední,abych jí pomohla,ale už nevím co a děsí mě představa,že to bude běh na hodně dlouho trať.