Třeba to, že mi vinou sebevrahů (tři v průběhu jednoho pátku) ujel poslední spoj a vystoupila jsem půl hodiny po půlnoci na osamělém nádraží ještě s jednou slečnou.
Průvodčí slíbil, že zavolá taxi. To musí jít přes ČD.

Víc jak půlhodinu se nic nedělo, tak jsme volali na nějaké krizové linky ČD a nakonec taxík asi za hodinu přijel. Domů jsem dojela o půl třetí, ale ten taxikář chtěl cash. Tolik jsem neměla, tak mi ta slečna půjčila. Ona vystoupila asi o 5 km dřív. Ukázalo se, že její táta pracoval u nás, tak jsem mu to další den dala. Ten taxík ČD zaplatily, ale byl to hrozný opruz.

Jezdila jsem 5 let cca jednou týdně 360 km s mnoha přestupy. Několikrát povodně, sebevrahů nepočítaně, zapomeutá a nalezená taška, sama na nádraží ve Svinově, prošvihnuté zkoušky kvůli zpoždění, prošvihnutá jazyková státnice nanečisto taky kvůli zpoždění, mnohokrát úplně jiná trasa kvůli problém na dráze atd.

Jednou v zimě večer se nás průvodčí přišel zeptat, jesli chceme raději topit nebo svítit. Obojí že nejde. Jeli jsme asi 2 hodiny potmě...