Kat, já ten stres taky chápu, když jsem začala jezdit sama se synem vlakem, tak jsem taky plašila, naštěstí syn má daleko lepší orientační smysl a postřeh, takže než já zjistím, kde ta tabule je, tak on už má dávno přečtené a zjištěné údaje, co potřebujeme, teď díky různým mobilním aplikacím to ví i dřív, než na to nádraží kolikrát dorazíme 🙂. A za těch posledních několik let, co spolu jezdíme sami, tak jsem získala už daleko víc jistotu.