Já se sama vlakem bojím . Nikdy nevím, kam to jede, kde mám přesně vystoupit, když je dlouhý a jsem ve vagónu, kde není vidět zastávka. A naše nádraží má tu špatnou vlastnost, že se musí chodit přes koleje, nejsou tam žádné podchody vedoucí k nástupišti, jako v Praze.

Pamatuju období, kdy u vlaku byly aspoň plechový cedule kam to jede, ted jsem v koncích.

Jeden čas jsme musely se ségrou jezdit na chatu po tátovi, kvůli organizačním věcem, zastávka byla v polích na znamení, přestup v České Lípě, dobrodruzo, divím se že jsme to vždycky trefily správně.