Marťasíno, uvědomuje si to, trápí ho to, ale neumí s tím v tu chvíli nic udělat...potřebuje právě tu jistotu, přijetí...neznám sice převracení nábytku, ale hození nějakou tou věcí, být poškrábaná do krve, pokopaná, sem tam nějaká modřina...to znám dobře. Ale naučil se s tím pracovat on i my, časem dozrává, nejhorší to bylo tak okolo 9 let, teď už se dokáže ovládat mnohem líp, dokáže líp vyjádřit co cítí apod., říct si co potřebuje...vlastně teď už je to super, ačkoli jsem se puberty docela obávala, tak zatím je v pohodě.