U nás (v mé původní rodině) bylo koupání a opalování kýženou hlavní náplní dovolené, vždycky jsme jezdili někam "k vodě" (pouze v ČR, tedy). Mamka milovala to opalování, taťkovi vyhovovalo ležení u vody a čtení n. luštění křížovek a my 3 děti taky nikdy neprotestovaly a nedožadovaly se turistiky nebo návštěvy zámků a muzeí Ale s ohledem na počasí jsme si obvykle nakonec užili všeho. Pokud ovšem bylo víc dnů za sebou na koupání, vždycky to dopadlo tak, že taťka se první den spálil do ruda, poté již ležel zbytek dovolené odděleně od nás ve stínu. Já se většinou spálila tak 2.-3. den, kdy opadla opatrnost a frekvence mazání a přesunula se do stínu za taťkou, mladší sourozenci jak kdy. Mamka určitě chtěla, abychom byli opálení, považovala to za zdravé (jeden nebo dva roky nás dokonce v zimě opékala "horským sluncem", než se tuším začalo psát, že to může škodit), ale nikoliv spálení. Ovšem s mou pletí a trávením celých dnů u vody (byť v ČR) a tehdejšími opalovacími krémy to byl asi nerealizovatelný záměr.