Sedmi, to muselo být krásný. Tehdy úplně. Mám ráda cestopisy. Když čtu Leoše Šimánka, co zažil, tak je to skoro jak středověk, jak to bylo jiné, pusté, divoké.
Zasjaj
, architektura byla pro mně tak nová a zvláštní v těch vysokých horách. Bíle omítnuté domy, staré chodníky, vydlážděné půl metru nad cestou, po které se na jaře valí z hor voda, modré nebe, štíty vůkol, hejna papoušků zelených létaly poblíž..Asi to bylo kouzlo okamžiku a všeho dohromady, že se mi to tak zapsalo. A bohužel jsme odtamtud museli odjet dřív, než jsme původně plánovali a já se tam od té doby chci vrátit.