Přidat odpověď
Bouřko, můj chlap se třeba ve výchově syna angažuje nejmíň tolik, jako já. Vlastně od jeho 3 let, kdy jsem šla zpátky do práce, tak s ním trávil možná víc času, než já. Hlavně teda díky tomu, že má částečný ID a poloviční úvazek v práci. Ale vždycky jsme se snažili být jednotní, ne že když synovi něco nepovolím já, tak manžel jo a naopak. Obvykle když je s ním jen jeden z nás a něco se řeší, tak synovi řekneme, že to probereme i s tátou (mámou) a uvidíme. Zatím to asi docela funguje, nikdy jsme žádné větší dohady a hádky doma neřešili, vždycky všichni řekneme svoje argumenty a pak hledáme řešení přijatelné pro všechny. Jako jo, někdy mu v něčem manžel ustoupí, nebo netrvá na všem, na čem obvykle trvám třeba já, ale to je většinou kvůli tomu, že v povahy svých zdravotních problémů je tak unavený, že nemá sílu se dohadovat a vynucovat si to. Ale i to jsme si se synem časem vysvětlili a teď už sám za manželem chodí, když nejsem doma a ptá se, jestli mu může s něčím pomoct.
Předchozí