Despi, nikdo tě k deseti na holou neodsoudil

Ale já jsem třeba byla v takové situaci, tedy jen 2 RD, deprese, bolavá kostrč kvůli borelce - při každém pohybu jako by mi tam někdo zaryl vidličkou Chtěla jsem to i nějak ukončit, neviděla jsem žádné světlo na konci tunelu. A okolí mě taky mělo za línou machnu, usoudilo, že piju. V životě mě neviděli brečet (ačkoli jsem brečela několikrát za den), v životě mě neviděli s alkoholem (piju jen příležitostně, nekouřím), nikomu jsem neřekla svou diagnózu, ale rozhořela se určitá jasná vysvětlení, toho, proč vypadám tak bídně a jsem věčně doma. Nestačila jsem se divit. Bylo to blbé třeba proto, že moje malé děti ve školce/školce slyšely tyto zaručené kvalitní odsudky. a měly z toho plnou hlavu.