Kat, vím z nějaké předchozí diskuse, že to máte doma teď těžký.
Jen jsem chtěla navázat na tohle vlákno - náš starší, 23 let, je poustevník, škola, garsonka (kolej nedal, moc sociálních interakcí), práce (vydělává na ten nájem), občas vlak a domov. Posilovnu ano, ale sám. Bazén totéž. Občas (2x do roka) víkend s kamarády na lyže, přijíždí společensky udolaný, těší se do své garsonky. Ničí ho i cestování vlakem, moc lidí, moc blízko.
Je to jeho život, ve kterém je spokojený. Pro mě by to nebylo, ale beru, že ví, jak se sebou vyjít.
To přece nemusí být nutně depresivní, ne?
Je to míněno jako útěcha, fakt