Kroniko, ty možná vidíš ty nastrojené fifleny z Varů. Já vidím holčinu, která před rokem začala brečet uprostřed hodiny, protože se nemohla dovolat babičce, která se stará o nemohoucího dementního strýce. A ta holka nevěděla, jestli ještě její příbuzní žijí.
Když si představím, jak na tom byl poslední tři roky můj otec.. a představa, že takového člověka je potřeba dostat x tisíc kilometrů daleko.. Ne, nezávidím jim vůbec nic a jen je obdivuju - i ty, kteří sebrali odvahu a odešli, i ty, kteří zůstali.