Tak problém v komunikaci je něco, co bych i při jiných velkých pozitivech nepřekousla. Já jsem hodně komunikativní, hodně vnímám nejen co ale i jakým způsobem nebo v jakých situacích lidi říkají. A mít někoho, s kým nebudu ohledně porozumění si na stejné vlně, to by byla velká překážka. Přesně jak píšeš - furt se hlídat, co, kdy a jak jsem řekla a co řekl on a co tím myslel. Možná bych to zkusila zkousnout, kdybychom se vídali třeba jednou za týden - kino, výlet, večeře, sport, prostě nějaký shodný zájem. Ale rozhodně bych to nedala při soužití.
To jsem zažila s manželem. Přestal být komunikativní, stal se vztahovačný. Přijít domů z práce, řešit problémy s puberťákem a ještě se hlídat, to bylo nad mé síly.
No asi jsi zjistila, proč byl volný.
Máš pravdu, že najít někoho v tomhle věku je problém. Já tedy kolem sebe nevidím nikoho, s kým bych chtěla chodit, natož žít a to i když posuzuju zadané. Na každém z nich mi vadí něco, co je pro mě zásadní. Už jsem se smířila s tím, že nikoho mít nebudu.