Ropucho,

"my jako malé holky jsme si mohly vysnít jen málo povolání, vždyť jsme toho všeobecně znaly tak málo - učitelka, doktorka, zdravotní sestra, prodavačka, švadlena, kuchařka, uklízečka, úřednice, pracovnice JZD"

Tak ja chtela byt programatorka, jako maminka.
Vyrostla jsem s derovacima stitkama, pak papirovyma kotoucema a tak...
Kdyz jsem to vyslovila nahlas, maminka me zprazila, ze to neni prace pro zenskou, ze v pozdejsim veku vidi, jak to kolegum chlapum (byli v jinym mestech, v 70. letech moc programatoru nebylo) mysli rychleji...
No bodejd, kdyz ona mela na chrbu dve deti, barak se zahradou a priserne velkou chalupu, kam se jezdilo kazdej vikend (2,5 hodiny jizdy jednim smerem).
Kolegove si zustavali v praci jak se jim chtelo a pak doma relaxovali.
Jako jeji manzel/ muj zploditel: ten si taky celej zivot delal jen co chtel - a k tomu rozhodne nepatrila nejaka prace na dome, zahrade nebo pece o deti a o vztahy.



Desny tehdy...