půlko, já se rozhodla pro knihovnictví v době, kdy jsem ještě netušila, že jsem městský člověk, kavárenský povaleč... viděla jsem se, jak žiju v naší vesničce uprostřed lesů, jsem knihovnice, k tomu vedu nějakou dětskou skupinu (pionýra), možná občas ve spolupráci s národním výborem pořádám nějaké přednášky a tak... nebo případně jak budu dělat knihovnici v kasárnách, kde to byla práce spojená s postem kulturní referentky (zajištění koncertů, divadelních představení, ať už v místě nebo naopak formou zájezdů)...
až na škole jsem zjistila, že návrat do naší vesničky by mě asi zabil a že nesnáším děti
no a pro život ve městě mi zase nestačil ten plat