Taky mě ta hnusná válka drásá a dere. Navíc ta dlouhodobá bezvýchodnost, to, že si všichni ti lidi chtěli prostě normálně žít a nějaký mocipáni jim to znemožnili. A myslím i ruský lidi. Obdivuju Ukrajince, jak brání svoji zemi. Obdivuju je, že bojujou i za nás, za naše hranice, za náš způsob života, za naši svobodu a demokracii. Obdivuju toho bývalého herce v zelené mikině, jeho statečnost a odvahu, schopnost vzdorovat, burcovat a jednat. Doufám, že se to v Rusku nějak vnitřně utřepe a že dostanou alespoň nějaký záchvěv rozumu a vykašlou se na to.
A k tomu zemětřesení, vždy si uvědomím, jaké mám štěstí, že žiju tam kde žiju a v době v jaké žiju. Co ti lidé tam zažívaji si nemůžu vůbec představit. Co zažijou, než umřou, co zažijou, když přežijou...
. Často vzpomenu na zemětřesení v Arménii 1988, to bylo podobně strašný.