K_at,

já neříkám, že těch hodných nebo normálních není víc.

Mě odrovná každá taková osoba a vlastně každý skutek, kterým mě znovu a znovu přivádí k šílenství, protože uvnitř pořád nemůžu uvěřit, že je někdo něčeho takového schopný. A kolik lidí ho (nebo ji) obhajuje a vyzdvihuje až do nebes jako toho nejskvělejšího člověka, co existuje. A klidně zadupou do země osobu hodnou a pracovitou jen proto, že se jim nehodí do šablonky.

Někteří druhým ubližují, protože jsou třeba hloupí a nedomýšlejí souvislosti, nechají se do něčeho navézt, to jsem ještě do jisté míry ochotná přijmout, i když si pořád myslím, že učitel by takto hloupý být neměl.

Ale pokud někdo ubližuje záměrně, jen pro své potěšení nebo prostě proto, že může, a jediné, čeho kdy lituje, je jen on sám, když se mu na něco přijde, neumím se s tím srovnat. A nedokážu se srovnat s tím, že nejde nic dělat.

Jako jo, mám to svoje jedno malé polovičaté vítězstvíčko z pololetí, ale věřila bys, že i přes naprosto nezvratné důkazy celou věc stále popírá a hází se do pozice největší chudinky na světě? A že jí na to půlka školy skáče?

Ale je to jen jedna z mnoha epizod a ne vždy je snadné rozklíčovat, o co komu vlastně jde. Nepochopíš, proč má někdo potřebu neuastále kydat hnůj na "svou" školu, na svého zaměstnavatele, na kolegy, ale stále v tom zůstává a jen nabourává jakoukoliv snahu o zlepšení. Když slyšíš v jídelně někoho, kdo tam ostatním a na doslech dětí vykládá, jak je ten ředitel neschopný a k ničemu, a pak stejnou osobu vidíš, jak u něj pobrekává ve snaze vzbudit soucit a získat jeho náklonnost, chce se ti .