Mám děti jenom dvě, 20 měsíců od sebe, takže mladší v kočárku a starší dcerka samostatně chodící, které na schodech často někdo chtěl pomoci, jenže ona nechtěla, aby na ni někdo cizí sahal, takže z toho bývala scénka: řvoucí dvouleťák seklý tam, kde se ho někde chtěl dotknout, rozpačitý či uražený pomocník, kočár pod nebo nad, já uklidňující batole, aby překonalo schody, a do toho jsem sháněla pomocníka pro kočár. Pravda je, že s kočárem mi vždycky někdo pomohl ať sám nebo na prosbu, s tím jednochodným nebyl problém.